FYI

Kdo hledáte rozvrh otevírací doby pro modřanský klub Garáž na letošní zimu, počkejte na příští týden. Aktuálně to dáváme dohromady! ;)

Skateboarding a WU-Tang

Rza vysvětlí jak vzniknul název WU-tang, Kalis proč byli WU pro skatery v devadesátkách tak důležitý, Gino mluví o svým přelomovým partu, kde mu WU hráli, něco plácá i Dyrdek, ale to je vlastně jedno. Zajímavý!

Margecany: klobouk dolů!

Slyšeli jste někdy o slovenské obci Margecany? Jestli ne, tak je to v pohodě, protože já taky ne. Mrkněte na to, co tam lokálové vytvořili a jméno týhle obcičky na Slovensku se Vám určitě hodně vreje do paměti!

Herzliche Grüßen aus Hamburg

Tak jsme zas jednou lehce obměnili složení káry a vydali se na další štaci. Tou byl tentokrát Hamburk. Upřímně řečeno 7 hodin , přes 600 km, štau a 5 lidí v oktávce zachránilo jen to, že jsme krátili čas pivkama. V Hamburku nás přivítal kámoš Richie , zakladatel firmy Trap skateboards. Poskytl nám ubytko v jejich týmovým "studiu" - kancly a menší ubytovnička v centru města, kde Trap působí. Během následujících dvou dní nás protáhl naskrz Hamburkem a ukázal nám proč tam nejsou skoro žádné skateparky ani DIY - celé město je jeden velký spot a díky placce, na které se nachází, jich hromadu objedete v jednom zátahu...všechny rozhodně ne, protože to se za dva dny prostě nedá! Mrkejte na něco ve stylu fotoreportu! Tentokrát to byl spíš lajfstajl a kamarádšafty než pořádnej skateboarding.

Němci maj větrníky hodně rádi

Menší sklad třísek....

Zweimal Richie

Pár koleček...

Exkluzivní spot a squat v jednom - Flora bowl. Nepochopíš!

Pluhy v kudle na Floře

Kromě světla z blesku byla dost tma, což vyřešila čelovka!

Strašlivý peklo - Flora DIY Bowl

Dokonce padaly i triky! :)

V době naší návštěvy byla zrovna v GB vichřice, takže skejtovat pod stromama nebylo asi nejmoudřejší

Pluhy v magorským bonelessu na vstupu do Flory

Kdy jindy dostanete jídlo za lidovku od Michellinskýho kuchaře, kterej má vedle mušlí popelnice? Lokálové prostě vědí!

Jeden z mnoha - na wallie, grind, manuál....5 pokusů a jedem na další spot!

Night session na streetu

Killa Bee Dave v pózičce!

Richieho FS rokec na šíleně hrubým spotu

Tenhle most s nadzemkou vypadal jak z NYC

Richie ve výzvě

Nejhustší týpek - sekuriťák ex-skater nás bohužel musel vyhodit (přeci jen byla skoro půlnoc). Ale trošku nás i hecnul a dal nám pět!

Pijeme Richieho zelený drinky ze slivovice a mrkvový natě. Výrazy mluví za vše!

Gangstas vom Hansestadt Hamburg! VIP párty ve skateshopu je hodně cool věc!

"Tímhle prknem si rozhodně nic nekompenzuju!"

Ideální cruiser do města. Pohotovostní hmotnost cca 30kg.

Hafen City - moc hezký a fotogenický!

Jedna obligátní z přístavu

Symbolickej déšť jako rozlučka s tímhle super místem

HUF Footwear: útulek pro real skatery

Ve skate businessu jsou firmy, který existujou proto, aby plnili to, co má správná firma dělat: generovat profit, aby byli stakeholdeři spokojený. Týhle pragmatický racionalitě nelze asi nic moc vyčítat, koneckonců ráno v pekárně asi taky na prodavačku neřvete, že vás rohlíkama za 2 koruny vysává a ničí celou pekařskou scénu (teda alespoň většina z nás to asi nedělá), prostě se snaží přežít a něco vydělat. Existujou ale firmy, který mají přístup, který korporáti uzavírají pouze do škatulky CSR (Consumer social responsibility) jako další marketingovej nástroj, jako svojí filozofii. Prostě to, co amíci označujou jako "helping out the community" je pro ně stejně důležitý nebo možná i malinko míň, než být neustále v černých číslech.

Momentka z Huf katalogu ve fullpipu

Když už se rozhodnete zaujmout společensky zodpovědnej přístup a svoje nákupy skate vybavení realizujete takovým způsobem, abyste podporovali core skate firmy, narazíte pravděpodobně na to, že malá srdcařská firmička nedokáže vyrábět v takový kvalitě jako nadnárodní gigant. Říkáte si : "Jasně New Balance skate boty jsou zlo, ale co naplat, když vydrží jednou tolik co boty od srdcařů a stojí jen o pár korun víc." Namíchat ideální poměr srdíčko-kvalita-cena je hodně těžký a jeho neodhadnutí stojí za zánikem 95% skate firem.

Sám pan majitel - Huf 

Světlou výjimkou z téhle pasti se zdá být sanfranciská značka Huf footwear. Ta vznikla jako aktivita bývalého pro-ridera za DVS Keitha Hufnagela. Ten si původně založil shop, kde prodával pečlivě vybraný značky. Jeho specifický styl v oblékání a botách pak vykrystalizoval v založení vlastní značky pod zkratkou vlastního jména - HUF. Keith do toho nešel hned po hlavě a začal od malých věcí, kterýma se ale proslavil po celém světě. Právě jemu vděčíme za velký návrat pětipanelových kšiltovek a Huf ponožky s obrázkama listů trávy jsou už tak legendární, že sem ně ně dokonce už viděl i MEME. Postupem času se Huf propracoval až do fáze, kdy začal vyrábět i kompletní řadu oblečení a hlavně bot.

Důvod proč jsou Plantlife ponožky tak populární....

Newyorská klasika - HUF a NYPD

Ojedinělý je pak Huf ve svém přístupu ke skate businessu. Zatímco na jedné straně se do skateboardingu cpou nadnárodní korporace s obřími rozpočty s cílem ukrást si pro sebe trošku toho "cool" pozlátka, zvednout si tržby a rozšířit segment, Huf stojí na druhé straně barikády a vytváří právě tu auru, kterou chtějí "non-core" firmy získat. Je totiž jednou z mála značek, kde funguje klasický model propagace značky přes ridery. Pro ty navíc Huf představuje něco jako útulek před milionovýma kontraktama korporací, billboardama a reklamou na energydrink v TV, protože ne každej o tenhle sellout stojí.

Keith Hufnagel sice bydlí ve Friscu, ale jeho New Yorskej styl mu nikdo neodpáře. Podívejte se na video z jeho rodnýho města a pochopíte, o čem je HUF footwear.

Pokud odhlídneme od dvou nejvíc mediálně propíraných hvězd - Austyna Gilleta a Dylana Riedera, pak najdeme v Huf teamu lidi, který jsou nejen výborní skateři, ale většinou si prošili určitým zklamáním ze skate businessu. Huf tak například sdružuje zbytky éS footwear teamu (Bobby Worrest, Kevin Terpening, Josh Matthews) nebo jsou to takové ty hvězdy, které prostě nikdo jiný nezvedl ze země (Peter Ramondetta, Brad Comer). Narozdíl od většiny firem Huf nemá tým jako slepenec vzájemně nesourodých individualit, ale jeho team je prostě tým. Kolaboarce s ostatníma core skate značkama (Krooked, Diamond etc.) zase dokazuje, že Huf má ve skate světě svoje pevný místo. Zkrátka téhle firmě se nějak zázračně povedlo zkombinovat všechny aspekty toho, jak by měla srdcařská skate firmy fungovat, protože o tom má zřejmě Keith Hufnagel naprosto jasnou představu.

Huf a jeho kolaborace s umělcem Haroshim. Krásná práce se skejtovou překližkou + párty s neskutečným ollie kontestem přes vyrobenej hydrant.

Tohle pro mě mluví za všechno: dám krk za to, že v marketingovým rozpočtu např. Red-Bullu, Monsteru atp. je tolik peněz, že kdyby přišli do Londýna a řekli - "my si Southbank koupíme a postavíme tam vlastní brandovej park", věci by se daly  rychle do pohybu. Stalo se něco takovýho? Pokud vím tak ne. Huf to sice asi z vlastní kapsy nezafinancuje, ale má koule na to udělat něco, co podpoří to, aby se Southbank zachoval. A dneska už víme, že se to zřejmě povede. A za to mu patří zaslouženej respekt!

Od jiných core skate projektů HUF odlišuje ještě jedna podstatná věc: funguje! A zdá se, že opravdu dobře, protože nově teď kluci mají doménu www.hufworldwide.com . V ČR má produkty značky HUF v nabídce zatím jenom skateshop POPNAME.CZ. Ty poskytli jeden pár Huf bot pro weartest, takže už brzo očekávejte bližší info včetně fotek!

O významu a popularitě HUF vypovídá její umístění v žebříčku top 25 současných skate značek.

Recenze: Prkýnka na maso

Skate literatura je věc, která v ČR moc nefrčí. Když si pak nějaká publikace dá na obálku hlášku "starý zákon českého skateboardingu", je přímo povinností, aby nám prošla rukama. Je fakt, že zmapovat celý počátky skateboardingu v ČR se zatím na papír nikomu v tak ucelený formě nepodařilo. Něco málo už sice bylo vidět v This a'int California, jedna bába povídala, že kdysi byl na Summercampu Mark Gonzales, ale jinak jsou tyhle pionýrský začátky zahalený mlhou.

Takže tahle bichle to hezky shrnuje. Nutno říct, že poměrně stravitelnou formou. Knížka je vytištěná na novinovým papíře a narvaná dobovejma fotkama (triky moc nečekejte, spíš takový lifestyle fotky, který jsou občas až směšně podobný současný fashion ). Knihomolové očekávající nálož hutnýho textu ale vyjdou naprázdno. Formát knížky jde v linii sbírání útržků informací o různých akcích od jednotlivých pamětníků, které jsou na každé stránce spíš rozházené než uspořádané. Zachování slangu starých skaterů pomáhá zachovat dojem orální historie generace skate taťků - "Ollie, ty vole, neexistovalo", to vystihuje :)

Zobák byl vždycky frajer!

Jakkoli je bez debat, že tuhle knížku českej skateboarding potřeboval, je otázkou, pro koho je vlastně určená. I když je stav tuzemský komunity ze sociálního hlediska naprosto žalostnej, vyznívá mi tahle snaha o odhalení toho, o čem to prkýnkaření je jako házení hrachu na stěnu. Dneska už tahle historie mlaďasům asi moc neřekne, koupí si to pár starších skaterů, který už přerostli "teen" fázi a samozřejmě všichni, co tu dobu zažili, aby jim po ní zůstala nějaká hmatatelná relikvie. Tím se cílová skupina zákazníků poměrně dost smrskává, ale třeba to vidím moc černě...

Námitky recenzenta na Novinkách, že knížka je o ničem, že narozdíl od německýho filmu nevypovídá o boji s režimem a že český skateři byli vlastně svazáci, co lezli režimu do zadku, aby mohli závodit je třeba brát s nadhledem jako názor člověka, kterej na prkně zřejmě nikdy nestál, nebo stál, ale nepochopil, že jak tomu jednou člověk propadne, nemůže bez toho být. To je všechno, nemyslím, že v řadách starejch skaterů jsou spolupracovníci STB, jen lidi, co prostě chtěli skejtovat.

Takovouhle bandu už ve skateparku nepotkáte!

Poslední věc, nad kterou je třeba se pozastavit je produkce samotný knížky. Všichni víme, že skateři jsou zevláci a bez impulzu lidí mimo skate by taková knížka nejspíš nikdy nevznikla. Podobně organizačně pofiderní mi přišel mezinárodní skate film festival, kterej minulý víkend proběhl v Praze. Nicméně je trošku smutný, že na knížce si udělají jméno sponzoři a dva lidi, bez nich by knížka samozřejmě nikdy nevznikla, ale už nikde nenajdete informaci, kdo udělal všechny rozhovory s pamětníkama a udělal tak podle mě lví podíl práce. Pak se o tom vedou rozsáhlý diskuze na FB a je to tak nějak celý špatně, že tihle lidi nejsou nikde uvedený. Argument, že se to tak běžně nedělá neberu jako důvod, proč by na konci knížky nemohlo bejt napsáno o dvě jména víc...

No tolik tak nějak ve zkratce k Prkýnkům na maso. Z grafickýho hlediska je knížka zpracovaná perfektně, obsahově se zřejmě netrefí do vkusu každýmu, ale jestli vás zajímá, jak vypadal českej skateboarding před revolucí, tak jí určitě doporučuju minimálně kvůli fotkám dnes již neexistujícího exkluzivního ditch spotu na sídlišti Stará Role v KV, kde se českej skateboarding rodil.

Jack Fardell - zase jeden blázen

Když si člověk pouští pro-part člověka, o kterým nikdy předtím neslyšel, je to vždycky trošku "Why should I care" situace. Ve většině případů je to člověk, kterej jezdí jako nějakej jinej profík, takže ať je výslednej part sebelepší, výslednej pocit je často trošku rozpačitej.

No ale to rozhodně není případ Jacka Fardella. Tohohle kliknutí rozhodně litovat nebudete! Je z toho trošku cítit Grant Tylor a na streetu trošku Westgate, ale krucinál tohle je part na SOTY jak vyšitej!

Před testem: Huf Choice - zlatý standard

Existujou skate boty, který se snaží být za každou cenu výjmečný, chtějí přinášet nové technologie, gely, pěny, vložky etc. Na opačným konci stojí sázky na jistotu. Ale i sázka na osvědčenou a léty prověřenou věc, nemusí být vždycky výhra - pokud jste si někdy dávali v hospodě například gulášek, víte, o čem mluvím. 

Zkrátka dobře provedená klasika má šanci stát se ikonou. Zástupcem guláše v oblasti skate bot....no jo, vlastně ani nevím, kdo s tímhle designem přišel první! Byla to Emerica Herman 2, Lakai Manchester, Axion Heritage, DC Match nebo někdo úplně jiný? No ono je to asi ve výsledku jedno. Prostě prototyp skate boty s lehce protaženou jednodílnou špičkou, částečně překrytou tkaničkovým panelem, logem na boku a vulkanikou na spodu se stal díky své jednoduchosti a účinnosti univerzální předlohou pro mnoho značek.

Jestli chcete ukázat, že dokážete vyrábět dobrý skate boty, vyrobte tenhle model, který zhruba 90% všech skaterů alespoň jednou v životě mělo na nohou a na tom si perfektně můžete otestovat trh. Posledním členem "Golden Standard" skupiny je Huf Choice - univerzální teamová bota, která má ambice vyhovět všem a nikoho neurazit. Jakej bude tenhle guláš?

Už při prvním pohledu je jasný, že HUF nevaří z vody - na první pohled je bota vyšperkovaná hodně hezkýma detailama, který jí posouvají o level výš. Ať už se jedná o dobrou a zároveň neobvyklou barevnou kombinaci, hezky umístěné H-logo na boku, železný znáčky Huf a Diamond na jazyku a patě, tkaničky alá pohorky nebo perforovaná opora paty z černé kůže. Tohle všechno šperkuje jinak vcelku průměrný model na to, čemu amíci říkají "instant classic"!

Na podrážce najdeme vulkaniku - nic víc, nic míň, prostě klasika, jejíž výhody jsem už popisoval v samostatném článku. Jelikož první část testu začala několika hodinovým nočním cruisingem v ulicích Hamburku, musel jsem ihned ocenit možnost odrážet se x-kilometrů na streetu bez nutnosti vyšlapávání. Když to srovnám např. s Vans Lindero, kde mě po ujetí dvou bloků začala bolet pata, má Choice palec nahoru za flexibilitu.

Když už jsem s klukama s Popname řešil, že pošlou boty od Huf na weartest, nemohl jsem za Boha najít na netu jednu, pro mě dosti zásadní věc - má HUF Choice výměnnou drop-in vložku? Na netu to nikde nezjistíte, takže jsem zalovil v botě a ....ano, má! A není vůbec špatná! Absorbční schopnost je lehce nadstandardní, ale dobré je určitě to, že nezhoršuje boardfeel, což jak asi všichni tušíme, je to, o co u Huf Choice půjde nejvíc.

Takže tolik ve zkratce o aktuálně testovaném modelu Huf Choice. V ČR zatím tuhle značku distribuuje pouze shop POPNAME.cz. Testovaný model je kolaboarcí Huf Footwear a Diamond Hardware.  Jelikož mě Keith Hufnagel a jeho značka a její role ve skateboardingu dost zaujala, věnuju jí před finálním weartestem ještě jeden článek, protože si to podle mě zaslouží.  Těšte se, je na co!

Huf Choice po první podzimní session.

Nike SB App - další věc, díky který nebudete skejtovat líp

Když se mluví o skateboardingu, často se zdůrazňuje jeho sociální dimenze, komunity a kamarádíčkování obecně. Když si to spojíte se současným trendem mobilních technologií a sociálních sítí a sedíte v Nike kanclu nad marketingovejma statistikama, musí vám z toho nutně vylézt, že musíte vytvořit aplikaci pro iPhone na sdílení skejtovejch zážitků.

Prošel jsem si web nikesbapp.com a nutně jsem si musel položit dvě otázky: a) k čemu to vůbec je? Protože funkcionalita mi zřejmě nějak unikla. a za b) k čemu mi to bude? Smysl hraní GoS s týpkem z druhý strany zeměkoule je v principu kůl, ale jaksi se tam ztrácí to hlavní kouzlo z hraní se skutečným člověkem v reálným čase.

Každopádně aplikace nic nestojí (zaplať pánbu!) tak si jí můžete z Appstoru stáhnout a dát mi vědět jestli k něčemu je. Já jsem přešel ke konkurenci takže jí vyzkoušet nemůžu :)