Recenze: Prkýnka na maso

Skate literatura je věc, která v ČR moc nefrčí. Když si pak nějaká publikace dá na obálku hlášku "starý zákon českého skateboardingu", je přímo povinností, aby nám prošla rukama. Je fakt, že zmapovat celý počátky skateboardingu v ČR se zatím na papír nikomu v tak ucelený formě nepodařilo. Něco málo už sice bylo vidět v This a'int California, jedna bába povídala, že kdysi byl na Summercampu Mark Gonzales, ale jinak jsou tyhle pionýrský začátky zahalený mlhou.

Takže tahle bichle to hezky shrnuje. Nutno říct, že poměrně stravitelnou formou. Knížka je vytištěná na novinovým papíře a narvaná dobovejma fotkama (triky moc nečekejte, spíš takový lifestyle fotky, který jsou občas až směšně podobný současný fashion ). Knihomolové očekávající nálož hutnýho textu ale vyjdou naprázdno. Formát knížky jde v linii sbírání útržků informací o různých akcích od jednotlivých pamětníků, které jsou na každé stránce spíš rozházené než uspořádané. Zachování slangu starých skaterů pomáhá zachovat dojem orální historie generace skate taťků - "Ollie, ty vole, neexistovalo", to vystihuje :)

Zobák byl vždycky frajer!

Jakkoli je bez debat, že tuhle knížku českej skateboarding potřeboval, je otázkou, pro koho je vlastně určená. I když je stav tuzemský komunity ze sociálního hlediska naprosto žalostnej, vyznívá mi tahle snaha o odhalení toho, o čem to prkýnkaření je jako házení hrachu na stěnu. Dneska už tahle historie mlaďasům asi moc neřekne, koupí si to pár starších skaterů, který už přerostli "teen" fázi a samozřejmě všichni, co tu dobu zažili, aby jim po ní zůstala nějaká hmatatelná relikvie. Tím se cílová skupina zákazníků poměrně dost smrskává, ale třeba to vidím moc černě...

Námitky recenzenta na Novinkách, že knížka je o ničem, že narozdíl od německýho filmu nevypovídá o boji s režimem a že český skateři byli vlastně svazáci, co lezli režimu do zadku, aby mohli závodit je třeba brát s nadhledem jako názor člověka, kterej na prkně zřejmě nikdy nestál, nebo stál, ale nepochopil, že jak tomu jednou člověk propadne, nemůže bez toho být. To je všechno, nemyslím, že v řadách starejch skaterů jsou spolupracovníci STB, jen lidi, co prostě chtěli skejtovat.

Takovouhle bandu už ve skateparku nepotkáte!

Poslední věc, nad kterou je třeba se pozastavit je produkce samotný knížky. Všichni víme, že skateři jsou zevláci a bez impulzu lidí mimo skate by taková knížka nejspíš nikdy nevznikla. Podobně organizačně pofiderní mi přišel mezinárodní skate film festival, kterej minulý víkend proběhl v Praze. Nicméně je trošku smutný, že na knížce si udělají jméno sponzoři a dva lidi, bez nich by knížka samozřejmě nikdy nevznikla, ale už nikde nenajdete informaci, kdo udělal všechny rozhovory s pamětníkama a udělal tak podle mě lví podíl práce. Pak se o tom vedou rozsáhlý diskuze na FB a je to tak nějak celý špatně, že tihle lidi nejsou nikde uvedený. Argument, že se to tak běžně nedělá neberu jako důvod, proč by na konci knížky nemohlo bejt napsáno o dvě jména víc...

No tolik tak nějak ve zkratce k Prkýnkům na maso. Z grafickýho hlediska je knížka zpracovaná perfektně, obsahově se zřejmě netrefí do vkusu každýmu, ale jestli vás zajímá, jak vypadal českej skateboarding před revolucí, tak jí určitě doporučuju minimálně kvůli fotkám dnes již neexistujícího exkluzivního ditch spotu na sídlišti Stará Role v KV, kde se českej skateboarding rodil.