Recenze: Prkýnka na maso

Skate literatura je věc, která v ČR moc nefrčí. Když si pak nějaká publikace dá na obálku hlášku "starý zákon českého skateboardingu", je přímo povinností, aby nám prošla rukama. Je fakt, že zmapovat celý počátky skateboardingu v ČR se zatím na papír nikomu v tak ucelený formě nepodařilo. Něco málo už sice bylo vidět v This a'int California, jedna bába povídala, že kdysi byl na Summercampu Mark Gonzales, ale jinak jsou tyhle pionýrský začátky zahalený mlhou.

Takže tahle bichle to hezky shrnuje. Nutno říct, že poměrně stravitelnou formou. Knížka je vytištěná na novinovým papíře a narvaná dobovejma fotkama (triky moc nečekejte, spíš takový lifestyle fotky, který jsou občas až směšně podobný současný fashion ). Knihomolové očekávající nálož hutnýho textu ale vyjdou naprázdno. Formát knížky jde v linii sbírání útržků informací o různých akcích od jednotlivých pamětníků, které jsou na každé stránce spíš rozházené než uspořádané. Zachování slangu starých skaterů pomáhá zachovat dojem orální historie generace skate taťků - "Ollie, ty vole, neexistovalo", to vystihuje :)

Zobák byl vždycky frajer!

Jakkoli je bez debat, že tuhle knížku českej skateboarding potřeboval, je otázkou, pro koho je vlastně určená. I když je stav tuzemský komunity ze sociálního hlediska naprosto žalostnej, vyznívá mi tahle snaha o odhalení toho, o čem to prkýnkaření je jako házení hrachu na stěnu. Dneska už tahle historie mlaďasům asi moc neřekne, koupí si to pár starších skaterů, který už přerostli "teen" fázi a samozřejmě všichni, co tu dobu zažili, aby jim po ní zůstala nějaká hmatatelná relikvie. Tím se cílová skupina zákazníků poměrně dost smrskává, ale třeba to vidím moc černě...

Námitky recenzenta na Novinkách, že knížka je o ničem, že narozdíl od německýho filmu nevypovídá o boji s režimem a že český skateři byli vlastně svazáci, co lezli režimu do zadku, aby mohli závodit je třeba brát s nadhledem jako názor člověka, kterej na prkně zřejmě nikdy nestál, nebo stál, ale nepochopil, že jak tomu jednou člověk propadne, nemůže bez toho být. To je všechno, nemyslím, že v řadách starejch skaterů jsou spolupracovníci STB, jen lidi, co prostě chtěli skejtovat.

Takovouhle bandu už ve skateparku nepotkáte!

Poslední věc, nad kterou je třeba se pozastavit je produkce samotný knížky. Všichni víme, že skateři jsou zevláci a bez impulzu lidí mimo skate by taková knížka nejspíš nikdy nevznikla. Podobně organizačně pofiderní mi přišel mezinárodní skate film festival, kterej minulý víkend proběhl v Praze. Nicméně je trošku smutný, že na knížce si udělají jméno sponzoři a dva lidi, bez nich by knížka samozřejmě nikdy nevznikla, ale už nikde nenajdete informaci, kdo udělal všechny rozhovory s pamětníkama a udělal tak podle mě lví podíl práce. Pak se o tom vedou rozsáhlý diskuze na FB a je to tak nějak celý špatně, že tihle lidi nejsou nikde uvedený. Argument, že se to tak běžně nedělá neberu jako důvod, proč by na konci knížky nemohlo bejt napsáno o dvě jména víc...

No tolik tak nějak ve zkratce k Prkýnkům na maso. Z grafickýho hlediska je knížka zpracovaná perfektně, obsahově se zřejmě netrefí do vkusu každýmu, ale jestli vás zajímá, jak vypadal českej skateboarding před revolucí, tak jí určitě doporučuju minimálně kvůli fotkám dnes již neexistujícího exkluzivního ditch spotu na sídlišti Stará Role v KV, kde se českej skateboarding rodil.

Jack Fardell - zase jeden blázen

Když si člověk pouští pro-part člověka, o kterým nikdy předtím neslyšel, je to vždycky trošku "Why should I care" situace. Ve většině případů je to člověk, kterej jezdí jako nějakej jinej profík, takže ať je výslednej part sebelepší, výslednej pocit je často trošku rozpačitej.

No ale to rozhodně není případ Jacka Fardella. Tohohle kliknutí rozhodně litovat nebudete! Je z toho trošku cítit Grant Tylor a na streetu trošku Westgate, ale krucinál tohle je part na SOTY jak vyšitej!

Před testem: Huf Choice - zlatý standard

Existujou skate boty, který se snaží být za každou cenu výjmečný, chtějí přinášet nové technologie, gely, pěny, vložky etc. Na opačným konci stojí sázky na jistotu. Ale i sázka na osvědčenou a léty prověřenou věc, nemusí být vždycky výhra - pokud jste si někdy dávali v hospodě například gulášek, víte, o čem mluvím. 

Zkrátka dobře provedená klasika má šanci stát se ikonou. Zástupcem guláše v oblasti skate bot....no jo, vlastně ani nevím, kdo s tímhle designem přišel první! Byla to Emerica Herman 2, Lakai Manchester, Axion Heritage, DC Match nebo někdo úplně jiný? No ono je to asi ve výsledku jedno. Prostě prototyp skate boty s lehce protaženou jednodílnou špičkou, částečně překrytou tkaničkovým panelem, logem na boku a vulkanikou na spodu se stal díky své jednoduchosti a účinnosti univerzální předlohou pro mnoho značek.

Jestli chcete ukázat, že dokážete vyrábět dobrý skate boty, vyrobte tenhle model, který zhruba 90% všech skaterů alespoň jednou v životě mělo na nohou a na tom si perfektně můžete otestovat trh. Posledním členem "Golden Standard" skupiny je Huf Choice - univerzální teamová bota, která má ambice vyhovět všem a nikoho neurazit. Jakej bude tenhle guláš?

Už při prvním pohledu je jasný, že HUF nevaří z vody - na první pohled je bota vyšperkovaná hodně hezkýma detailama, který jí posouvají o level výš. Ať už se jedná o dobrou a zároveň neobvyklou barevnou kombinaci, hezky umístěné H-logo na boku, železný znáčky Huf a Diamond na jazyku a patě, tkaničky alá pohorky nebo perforovaná opora paty z černé kůže. Tohle všechno šperkuje jinak vcelku průměrný model na to, čemu amíci říkají "instant classic"!

Na podrážce najdeme vulkaniku - nic víc, nic míň, prostě klasika, jejíž výhody jsem už popisoval v samostatném článku. Jelikož první část testu začala několika hodinovým nočním cruisingem v ulicích Hamburku, musel jsem ihned ocenit možnost odrážet se x-kilometrů na streetu bez nutnosti vyšlapávání. Když to srovnám např. s Vans Lindero, kde mě po ujetí dvou bloků začala bolet pata, má Choice palec nahoru za flexibilitu.

Když už jsem s klukama s Popname řešil, že pošlou boty od Huf na weartest, nemohl jsem za Boha najít na netu jednu, pro mě dosti zásadní věc - má HUF Choice výměnnou drop-in vložku? Na netu to nikde nezjistíte, takže jsem zalovil v botě a ....ano, má! A není vůbec špatná! Absorbční schopnost je lehce nadstandardní, ale dobré je určitě to, že nezhoršuje boardfeel, což jak asi všichni tušíme, je to, o co u Huf Choice půjde nejvíc.

Takže tolik ve zkratce o aktuálně testovaném modelu Huf Choice. V ČR zatím tuhle značku distribuuje pouze shop POPNAME.cz. Testovaný model je kolaboarcí Huf Footwear a Diamond Hardware.  Jelikož mě Keith Hufnagel a jeho značka a její role ve skateboardingu dost zaujala, věnuju jí před finálním weartestem ještě jeden článek, protože si to podle mě zaslouží.  Těšte se, je na co!

Huf Choice po první podzimní session.

Nike SB App - další věc, díky který nebudete skejtovat líp

Když se mluví o skateboardingu, často se zdůrazňuje jeho sociální dimenze, komunity a kamarádíčkování obecně. Když si to spojíte se současným trendem mobilních technologií a sociálních sítí a sedíte v Nike kanclu nad marketingovejma statistikama, musí vám z toho nutně vylézt, že musíte vytvořit aplikaci pro iPhone na sdílení skejtovejch zážitků.

Prošel jsem si web nikesbapp.com a nutně jsem si musel položit dvě otázky: a) k čemu to vůbec je? Protože funkcionalita mi zřejmě nějak unikla. a za b) k čemu mi to bude? Smysl hraní GoS s týpkem z druhý strany zeměkoule je v principu kůl, ale jaksi se tam ztrácí to hlavní kouzlo z hraní se skutečným člověkem v reálným čase.

Každopádně aplikace nic nestojí (zaplať pánbu!) tak si jí můžete z Appstoru stáhnout a dát mi vědět jestli k něčemu je. Já jsem přešel ke konkurenci takže jí vyzkoušet nemůžu :)

Street Fighters crew: Street Ratz - olomoucký bomby

Když pomineme Prahu, jaký město myslíte, že má nejrozjetější streetovou scénu? Nemyslím to, že ve skateparku jezdí víc lidí na bedně než v rampě nebo bazénu, ale echt strýťáky, který nezastaví ani sebehorší povrch před odpaněním novýho spotu + to, že v daným městě nepochází celý video z jedinýho spotu, kterej ve městě je. Jestli pořád netušíte, tak je to tutově Olomouc! SF banda dala dohromady záběry za uplynulej rok do videjka s názvem Street Ratz, kterej přesně vystihuje to, o čem je celý video - 110% street skateboarding!!! Good job!

SF crew 2013 - Street Ratz najdete tady!

Krátký interview s Ericem Dressenem na Thrasheru

Pokud víte, kdo je Eric Dressen, podíváte se na videjko a krátkej video rozhovor s touhle legendou si užijete. Pokud nevíte, kdo je Eric Dressen, nekoukejte na něj a běžte si trošku nastudovat skejtovou historii ;)

Converse Rune Pro II weartest

V posledních několika letech prožívá v oblasti skate bot velký comeback cupsole konstrukce. Díky vývoji oblasti technologie zpracování podrážky se tak stává výrazně konkurenceschopnější vůči svému odvěkému rivalovi - vulkanizované podrážce. Jsou ale značky, které se tímhle trendem nenechaly strhnout a preference vulkaniky je pro ně takřka definující. Typickým příkladem “držení se svého kopyta” je pak značka Converse - ikdyž už cupsole proniká i do jejich skate kolekce ( např. Ka-II a vlastně i původní Ka-ONE), charakteristická vulkanizovaná podrážka je jedním z jejich poznávacích znaků.

Converse Rune Pro II

Přiznám se, že jsem sám moc nevěděl co od “konversek” čekat. Chuck Taylory na běžné nošení měl asi skoro každý a každý se tak mohl na vlastní kůži přesvědčit, že v jednoduchosti je síla a navzdory extrémně tenké konstrukci tyhle boty fungují velice dobře. Vzít si ale boty od Converse na skejta? Jasně, v Americe za ně jezdí pár velkých jmen, ale v době, kdy se skateři zaprodávají všemu možnému není ani tohle záruka, že jste nevyhodili peníze z okna. Takže jsem podrobil model Rune Pro II 20 hodinovému weartestu, abychom byli všichni moudřejší. A jak to dopadlo?

Jak se říká - first thing first! Než začnete skákat schody, musíte si napřed vzít boty na nohy, takže jak sedí? číslování velikostí u Converse odpovídá běžně rozšířeným velikostem. V mém případě US 10,5 = 28,5 cm, takže není třeba sahat po jiné velikosti, než na kterou jste zvyklí. Hned při prvních krocích vás zarazí, jak moc je bota pohodlná. Ačkoli Rune Pro II nemá dnes už běžně rozšířenou vyndavací (drop-in) vložku, z hlediska komfortu se nedá botě nic vytknout.

Na první pohled bota vypadá jako klasický mid-top, ale až na noze zjistíte, že v porovnání například s až nápadně podobným modelem Emerica Hsu 2 je o něco málo nižší, takže vám hezky chrání kotník před nárazem od desky, ale zároveň nabízí dostatečnou volnost při kopání flipů. Šněrování tkaniček je obdobné jako u Half-Cabů od Vansu, takže 6 dírka je umístěná trošku mimo linii ostatních. Pokud chcete víc stability, necháte ji prázdnou a boty si dotáhnete až nahoru, jestli vám vyhovuje volnější nošení, skončíte vázání tkaniček právě na téhle dírce.

Converse Rune Pro II - detail špičky

Celkový tvar boty je na dnešní poměry lehce nestandardní. Zvykli jsme si na nízké boty s minimální vycpávkou a špičkou z jednoho kusu. Pokud si do předchozí věty dosadíte antonyma přídavných jmen, vyjde vám, jaký je Rune Pro II. Celkový pocit je lehce subtilnější, ale ne zas tolik, aby to čemukoli vadilo. Překvapí krátká špička, takže ke svým flipovým kombům budete chviličku hledat cestu. Boty by mohly mít s ohledem na mohutnější zbytek boty malinko širší základnu, která by pak dodávala lepší stabilitu. Takhle je stabilita boty proti zvrtnutí kotníku standardní díky zmíněnému vyššímu tvaru.

Converse Rune Pro II - "Kostonova rulička" - demostrace flexibility

Velkou devízou vulkanizovaných bot je jejich citlivost. Tady je ještě umocněna tenčí vnitřní vložkou. Conversky nepotřebují tzv. “vyšlapávací periodu” takže je prostě vyndáte z krabice, obujete a můžete skejtovat. Dojem z výborného boardfeelu lehce kazí přilnavost podrážky. Zejména v prvních hodinách rozhodně není takový, jaký by se dal u tohoto modelu očekávat. Časem se ale grip boty zlepšuje, tudíž za prvotním zklamáním stojí zřejmě film, který na některých botách zůstává jako relikvie ošetření po vulkanizaci. Jinak je ale Cons Rune Pro II asi nejflexibilnější bota, kterou jsem měl možnost testovat. “Kostonovu ruličku” z ní uděláte jak nic!

Z hlediska odolnosti, což byla oblast, která před testem vzbuzovala největší otazník, nelze Conversu vytknout vůbec nic. Semiš v oblasti tahání po gripu sice lehounce ztratila barvu, ale funkčně je i na konci testu v pořádku. Důvodem masového rožšíření “one-piece-toecap” bot bylo zejména to, že výrobci nevyráběli švy, které by dokázaly vzdorovat tahání po gripu. Nejdřív se švy násobily - dvojité, trojité - pak se usoudilo, že bude lepší. když na špičce radši vůbec nebudou.  Poslední boty, které se snažily jít proti proudu uniformity ( Lakai Caroll 5) dopadly strašně - po necelých třech hodinách švy na panelech na špičce odešly. Rune Pro II naštěstí není tenhle případ, protože švy v namáhaných oblastech se v průběhu testu dokonce nezačaly ani třepit, dokonce ani našité kožené logo na boku se nezačalo odtrhávat. Gumový panel na špičce podrážky sice ztratil pyramidový vzorek, ale nemělo to zásadní vliv na funkčnost.

|Converes Rune Pro II - detail loga na boku

Jedinou slabší oblastí Cons Rune Pro II je tlumení dopadů. Ale ruku na srdce - kolik schodů myslíte, že Rune Glifberg skáče? Tohle je prostě parková bota pro rychlý surfing v parku a bowlu, na techniku ji zas tolik neužijete. Kdyby existovala formule na dokonalou botu, už bysme ji dávno měli všichni na nohách! Pořád ale platí to, čemu se v angličtině říká trade-off : nemůžete mít všechno a soustředěním se na vylepšení jednoho aspektu se zhorší jiný aspekt. V případě Cons Rune Pro II je tak obětována část ochrany při dopadech výměnou za excelentní flexibilitu a pohodlí. Záleží na Vás, co preferujete.

Converse Rune Pro II

Celkově tak Converse Rune Pro II rozhodně nezklamala. Potvrdila to, v čem Converse vždycky vynikalo - lehké, tenké boty s dobrým boardfeelem, a zároveň vyvrátila obavy z toho, že by se jednalo o boty, které budete po týdnu ježdění moci odevzdat popelnici. Z hlediska využití boty jde druhý promodel Runeho Glifberga ve stopách potřeb svého stvořitele . Její silné stránky ocení zejména skateři v bazénech a betonových parcích, kteří nejsou příliš orientovaní na technické triky, ale preferují rychlost a kontrolu nad prknem. Jak se říká, každé zboží má svého kupce a Rune Pro II si svoje příznivce zejména v rádách bowlařů a lidí preferující klasický design určitě najde.

Odolnost 8/10

Flexibilita 10/10

Boardfeel 8/10

Grip 7/10

Dopady 7/10

Pohodlí 9/10

Converse Rune PRO II weartest - JPEG verze článku

Spot Searchlight: Anker park Norimberk

Zřejmě za to schytám příval sofistikovanejch proti-názorů nebo mě prostě někdo nazve totálním idiotem, ale už to prostě musím říct: nebaví mě způsob, jakým se staví skateparky v ČR! Tak a je to venku, příznivci a zaměstnanci Mysticu nebo Fiveramps, pusťte se do mě! Je mi jasný, že výsledek je vždycky kompromisem pro skatery, bikery, bruslaře a všemi milované koloběžkáře, ale prostě mám pocit, že za výsledný peníze, by mohlo vznikat něco hodnotnějšího.

Zejména když člověk sleduje jak se staví parky v Německu a Polsku. Mít v parku zeď z deseti po pas je sice fajn pro závody nebo demo, ale jak často se vám stane, že přijdete do parku a řeknete si: "Deska bych se rozbil na zdi z 10 schodů." Myslím, že nám tu prostě chybí parky, kam by si člověk mohl jít každej den do pohody zajezdit. Nemyslíte, že důvod, proč v ČR skoro nikdo nejezdí bazén je to, že se to nemá kde naučit a proto radši všichni šmrdlaj bedýnky? Betonová díra v zemi v Řepích je sice epesní bazén, ale pro bazénovýho začátečník znamená třímetrový koryto s kachlovým kopingem jistou smrt.

No a proč tady vůbec tuhle filipiku vedu? Nedávno jsme měli možnost projet se v nízkorozpočtovejch parcích od německý firmy Blackriver, teď mě osud zavlál na stránky Anker skateparks, který stavějí parky v dost podobném stylu, možná o něco víc streetové než Blackriver. Mrkejte na jejich dílo v Norimberku, do kterého z Prahy dojedete za 3 hodiny, takže je to skoro blíž než na Moravu. Tenhle park je pro mě ztělesněním všeho, na co jsem výše nadával: poměrně jednoduchej, ale zábavnej a kreativní park, kde máte radost i jenom z toho, že se v něm vozíte. Stejně jako Helmbrechts, o kterém bude ještě určitě řeč. Zatím se kochejte betonovou nádherou úžasnýho norimberskýho parku a řekněte sami, jestli byste něco podobnýho u vás ve městě neocenili...

Aby nazůstalo jen u fotek, Chris Pfanner si do Norimberka zajel starým Broukem a trošku tam naložil:

Skate socks: překvapivě dobrá sranda

Říkal jsem si to už tolikrát: na Berrics na mě mezi věcma, který jsem cíleně chtěl vidět čas od času vyskočila odkaz na video s fotkou skateshopu s názvem Skate Socks. V součsaný době už Berrics produkuje tolik materiálu, že když se k němu dostanete jednou za tejden, projedete si jen opravdu to, co vás zajímá. No nicméně jsem se nedávno nudil a klik jsem na x-tý pokračování videa Skate Socks. Čekal jsem sofistikovaně zabalenej branded content, ale kupodivu jsem se dobře podavil.

Takže o čem S-S (divná zkratka, asi to radši budu rozepisovat) jsou? Retardovaně jednoduchá animace na téma divný lidi v divnejch situacích ve skateshopu, který mluví Steezus Christ. Trošku mi to připomnělo pozdější díly ButteryAss Mondays Donovana Straina, když Berrics teprve začínali. No prostě je to sranda,sice né pro každýho, ale skateři se zasmějou, občas tam padne i nějaká ta silnější myšlenka....

"Skateboarding hates you! It wants you get hurt. Every time you turn around, skateboarding tries to beat you up!" - jedna za všechny ;)

Takže pokud jste Skate Socks až doteď stejně jako já přeskakovali, doporučuju se na ně mrknout. Když chytíte dobrej díl, určitě nebudete litovat!

Rozhodně doporučuju tuhle a tuhle

Sranda, nebo už ne?

O Kostonovi je známo, že si dělá srandu ze všeho a často i sám ze sebe. Je to prostě takovej jeho únik jak se v tom cirkusu, kde se kolem něj točí miliony dolarů nebrat moc vážně, nezbláznit se a vlastně si na tom postavil "docela" dobrou image. No ale to co vyšlo v ruským Esquire už je tak nějak prostě moc na hraně.....ale snad to ještě myslí jako srandu! Doufám...!