WWW.THEPRODUCTOFBOARDOM.COM

Ilustrace k Vánočnímu dárku inspirovaná indickou tradicí. Design a dárek by Žena. Díky! :)

Vážení přátelé,

 do nového roku jsme se rozhodli vstoupit v novém kabátě. Aby POB dostal trošku serióznější vzezření a abyste si jeho název nemuseli neustále googlit tak i zkrácenou doménu s .com příponou, jakože jsme světový!

Nově přibyly rubriky pro snazší orientaci na stránce, celý archiv článků z blogspotu, které za něco stály, je přenesen na nový web.Zobrazují se pouze jako části, aby stránka nebyla tak nepřehledná jako dosud. Přibyla taky možnost vyhledávání a propojení s Facebook fanpage takže lakujute! ;)

Takhle to teď bude vypadat.

 No tak snad se Vám bude nový design líbit a víc vyhovovat. Díky moc každýmu z vás za vaší podporu za rok 2013 a přeju hodně skateboardingu v roce 2014! V tom novým roce by to mělo být víc o DIY, který jsem letos dost zanedbal, tak se těšte a mějte se fajn! Díky za support! PF 2014!

Nově tedy na www.theproductofboardom.com

Recenze: Habitat - Search the horizon

Pamatujete na doby zhruba 10 let zpátky, kdy skejtový desky ještě za něco stály? V tý době jsem asi nejen já považoval desky Alien Workshop a potažmo i její "dceřinky" Habitat za Rolls-Royce mezi prknama. Bylo to poznat už z dálky - tvar, konkejv...... no a kdy jste naposled viděli nějakou jejich desku naživo?

Jo jo, business Habitatu v ČR nijak zvlášť nejede. Což je trošku zvláštní, když je to jediná skate značka, která o prknech a hadrech rozšířila sortiment i o boty, který alespoň vizuálně nejsou vůbec špatný (s konstrukcí a výdrží je to už bohužel horší).

No současnej Habitat team naráží na problémy s dvěma typama lidí:

1)  "Čau, jmenuju se Štefan, jo hrozně rád bych měl v novým Habitat videu part, ale momentálně trošku moc hulím, připravuju vernisáž takovej kravinek z keramiky a spoustu času mi zabere taky právní spor s Nike, protože změnili užitnej vzor na výrobu mýho promodelu, aby mi nemuseli platit takovou škváru....no moh bych ti kámo dát asi tak tři záběry...."

2) "Hele kámo zapomněl jsem tvoje jméno, jak že se jmenuješ Marcus Svijanen nebo tak nějak ne?"

Takže podle toho vypadá i poslední Habitat video - Silas vyčerpal všechny záběry na Adidas videa, Danny Garcia si radši drnká na kejtru, no a Štefana už jsem zmiňoval.

Takže video je tvořený spíš jezdcema spadající do druhý zmiňovaný kategorie - Brian Delatore, kterej rád vyhledává raily na přeskok s odjezdem do banku. Marcus, kterej nejezdí vůbec špatně, ale je to takový bez dojmu. Toho dalšího týpka jsem pro jistotu rovnou zapomněl....jo Daryl Angel a Alex Davis tam mají pár dobrých triků.

Dobrou polovinu stopáže vida zabere profil Marka Suicu. Ruku na srdce, kdo naposledy udělal tří songovej (!!!) part, kterej za něco stál? Kromě MJe mě nikdo nenapadá. Mark má zatraceně rychlý nohy, takže dělá reverty tam, kde by vás to ani nenapadlo a triky na překážkách, kolem kterých by ostatní na odjezdu z předchozího triku jen projeli. Je to hezká podívaná, ale komenty, v nichž se objevuje "SOTY 2014" jsou trošku předčasný. Jednak Markovi teprve začíná velká kariéra  - přestup k Adidas a proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Nota bene když rok 2014 ještě ani nezačal....

Hudba je klasická habiťácká pohodová kytarovka. Kamera a střih jsou o pořádný kus výš, než výkony, který chlapci předvedli. Celý to tak nějak přesně demonstruje fakt, že na "board sponsoring" všichni serou a důležitý jsou prostě boty, maximálně hadry. Kdy naposled někoho zajímalo, že někomu vyšel promodel skejtu u nějaký značky?

Videa od Habitatu nikdy nebyly extra přehnaný hroty. Spíš takový pohodičky, který si člověk pustí, aby si udělal náladičku na skejtování, nebo před usnutím....takže dobrou noc a hezké sny!

"Teplý" songy ve skate videích

Z hlediska muziky lze skejtovej tábor rozdělit do dvou skupin - punkáči a hopeři. Tyhle dvě skupiny spolu vedou nekonečnou debatu o tom, který z jejich hudebních žánrů ke skateboardingu sedí víc. Problémem je ale to, že v dnešní době je už v obou táborech (i když mi přijde že punkáči pomalinku slábnou) tolik lidí, že je pak vlastně jedno, kterej hudební styl je lepší, protože preferencí totožný hudby, triků a značek - což jsou základní parametry, kterýma se skater definuje vůči veřejnosti - pak všechno vypadá a zní stejně.

Takže abych zachoval "outside the box" přístup, podívám se na hudbu ve skate videích trošku jinak. Proč by někdo použil do videa jinou hudbu než punk nebo rap? Hodí se to ke skateboardingu víc? A je to skutečně tak teplý, jak slýchávám, kdykoli v Garáži zapojím svůj přehrávač?

Hlavním smyslem hudby ve skate videu by měla být nějaká její přidaná hodnota. Ideálně ve smyslu doprovodného podkresu. Pokud chcete znásobit její efekt, musíte jí trošku vnímat a podle toho přizpůsobit obraz. Pokud děláte technický kombo, asi nikdy nepojedete tak rychle, abyste stačili tempu the Exploited, který jste si vybrali jako hudbu do profilu. Máte natočený jen triky na jedný bedně doma ve skateparku? Pak je ideální dát jako hudbu houpavej rap bez refrénu, protože pak je to teprve nuda a šeď.

Co by ne, pokud není střihač lemra a má koncept...

Není taky vůbec od věci přemýšlet nad textem songu, který jste si vybrali. To je právě ta linka, která může vaše video posunout někam dál, protože v dnešní době je videopart takřka jediným způsobem jak oslovit lidi, které reálně neznáte. Nemusí za vás mluvit jen triky a to od jaký značky máte boty!

Intro hudba
Jestli jste kameraman a chcete ve svým videu zachytit onu "nepopsatelnou křehkou krásu skateboardingu v slowmo HD" pak je intro místem, kde se můžete realizovat. Ve většině případů to sklouzne k zbytečně dlouhejm lifestyle záběrům o ničem, ale když se ví jak na to, je to paráda, marná sláva. Symbolem hudby, která povyšuje skate video automaticky na umění je kapela M83. Kdo viděl Fully Flared a slyšel Lower your eyelides..., ví, o čem mluvím. Gonzales dneska už skládá hudbu k filmům, ale pokud použijete cokoli z alba Hurry up, we are dreaming v kombinaci s několika zpomalenejma záběrama, vytvoříte umění dřív než uvaříte polívku z pytlíku! Za poslední dobu v tomhle trendu pokračovalo pouze Element video Future nature, kde bylo intro hodně lyrický, ale taky vůbec ne špatný.

Zasouváky
Tak za tohle jsem vždycky sklidil asi největší posměch - když reverend Al Green spustí svým sametovým hlasem jeden ze songů, při kterých se holkám podlamujou kolena, jen málokdo věří, že by to šlo spojit se skateboardingem. Důkazem toho, že to jde víc než dobře je Sam Baptista a jeho part z Shortys How to go pro - triple OG technickej Shortys styl v kombinaci s touhle hudbou je něco, co si můžete pustit a dáma vás nevykáže z místnosti. Nebo třeba The Funeral od Band of  Horses - když jste viděli tenhle comback part Guye Mariana, sotva jste přemejšleli jak "teplej" tenhle song ve skutečnosti je.

Country
Miluju posluchače rádia Kiss Proton, nebo kterýkoli jiný český disko stanice, který tvrdí, že poslouchají všechno, kromě country, protože jim přijde hloupý. Nota bene v český kotlině, kde jsme všichni tak trošku synkové chléva by tahle hudba měla mít tuhej kořínek. Nebavíme se samozřejmě o Honzovi a Frantovi Nedvědech, ale spíš o moderní formě country zvané bluegrass. Formulka : skateboarding + cestování + pivo + skočnej bluegrass funguje poměrně slušně. Z týhle kategorie připomínám team video éS footwear Hitting it close home. Na ten song nefunguje Shazam, takže jestli někdo víte jak se to jmenuje, napište to pls do komentů! Díky! :)



Oldies
Časem velká část skaterů tak nějak dospěje k tomu, že jim je jedno, co si o nich ostatní myslí a fláknou si do partu nějakou melodickou pecku z jejich mládí. Bowieho pecka Five years z Pretty sweet je možná starší než Marc Johnson sám. I když se Bowieho hlas místy skoro nedá poslouchat, song skvěle graduje a stejně tak i masakry, který MJ předvádí, což dává celýmu videu spolu s apokalyptickým textem další rozměr, který vypovídá něco dalšího o jezdci a jeho osobě. Chce snad MJ za pět let pověsit kariéru na hřebík? Kdoví...
Dalším případem samorostu je např. Reese Forbes. Upřímně řečeno - když máte koule na to odejít z profi teamu Nike SB, je vám asi jedno co si myslí lidi o muzice ve vašem partu. Takže Reese v klídku vypaluje oldie od The Police v Element Third eye view (to bylo asi první video, který jsem měl doma na VHS) a totálně to zabíjí válem Johnnyho Cashe v Nothing but the truth - When the man comes around. Z toho úplně kape jeho býčí povaha a takový to velikášství, jestli mi rozumíte...

No takhle by se asi dalo pokračovat do nekonečna. Sami máte určitě spoustu oblíbenejch věcí, který jsem tu vůbec nezmínil...a to je na tom právě to pěkný, ne?

Spot searchlight: Kodaňská

Smyslem Spot searchlightu je ukazovat místa, která by bez pomoci lokálů skate turista v cizím městě pravděpodobně vůbec nenašel. No a přesně to je případ spotů kolem office centra na Kodaňský v Praze.

Na to, že se jedná o okolí prakticky jediné budovy, se tu toho najde poměrně dost - schody (a nejedny), zídky, manuálek a zvláštní fontánku, která pořád čeká na skutečně smysluplnou vraždu.

Spot je hned u zastávky Kavkazská, kde hned najdete vyšší zídku z "jetelnýho" materiálu o kousek dál je triple set se zídkou, pod nímž většinou stojí auta. Zbytek spotů je nad budovou. Doba návštěvy je ideální spíše později odpoledne, kdy už jsou kancelářský krysy doma, nebo přirozeně víkend.

Guest test: Adidas Busenitz vulc

Kámoš Ruda sleduje moje snažení o testování skate bot a nabídnul se, že by moh něco napsat o botkách, který si koupil. Tak si řikám proč ne, že jo! Je to kluk šikovná, asi mu budu muset vypsat nějakej šek nebo tak něco :)

Adidas Busenitz Vulc. Když jsem poprvé někdy dříve nazpět viděl nějakou fotku, reklamu, už nevím co, několikráte jsem si v duchu opakoval celý název abych si mohl v klidu domova najít více. První Busenitzy byly dosti zvláštní, viděl jsem v nich "skejtkopačky", nic víc nic míň, cenově se pohybovaly v té dražší sféře a svou specifickou konstrukcí mě k investici nepřesvědčily ani trochu. Dodáním slova "VULC" ale u mě vzbudili velký zájem. Dalo by se říci, že kopačku přezuly a tváří tak mnohem více jako bota, která skejtu rozumí.

Když držíte boty s krabicí v rukou, podivíte se, že se někomu vůbec podařilo je uložit do obalu velikostí odpovídajícímu tak pantoflím. Ony samotné, po odházení papírů, vám k prvnímu setkání vykouzlí alespoň jemný úsměv ve tváři. Mají hezký tvar, jsou velmi lehké, jednoduché ale přesto velmi nápadité.

Když z bot vyndáte vložku zjistíte, že je nejklasičtější pěnovkou bez vychytávek dnešní doby, samotná podrážka je ke špičce mírně sešikmená. Vespod je drobná "smrčkovina", která dobře drží grip a nelezou do ní tolik kamínky, k tomu ještě pár bouliček pro lepší pružení, ta na patě je docela poznat. Celá podrážka je obtažena "vulkánovým" páskem, který je spojen zevnitř u špiček a přelepen ještě jedním s mírným vroubením. První podrážka která se v ohybech od boty neodloupla !!

Špička je takřka dokonale tvarovaná aby co nejvíce o grip byla dřena právě podrážka a povrch byl zachován co možná nejdéle.. Je příčně třikrát prošitá a celá z jednoho kousku. Proužek na tkaničky má pět dírek, na špičce je zaoblen a k nártu se lehce otvírá. Dobrým nápadem rozhodně je zapuštění tkaniček více do boty díky jeho tloušťce. Nestalo se, že by se tkanička během sledování přetrhla v těchto místech.

Z jazyka je znát fotbalový vliv. Je slabý, má poutko pro možnost přišněrování k tkaničkám. K botě není uchycen gumičkami !! Může se nelíbit jak se jazyk svrchu roluje pod tíhou nohavic.

U modelů na snímku je středová část bot tvořena textilí pro lepší odvětrání nohou. Přes ni jsou všity tři proužky, které tady zajišťují díky svému materiálu i krytí této textilie.

V patové části je nad podrážku zdvihnutý tzv "heel counter", který zajišťuje vyšší stabilitu boty v dopadech a při běžném ježdění. Na noze vám achylovku v jejím směru žádný polštářek nedrží, jamky vedle ní jsou doplněny samostatně tvarovanými polštářky všitými do límce boty aby bota co nejlépe držela. Od začátku u paty nic netlačilo a nic nevadilo. Doposud nebyla žádná část v těchto místech prodřena.

Po ježděních v těchto "adidaskách" jsem asi pochopil a možná i našel svůj důvod proč jsou takové jaké jsou. V třetím tisíciletí kdy se v skate botě snad už vše vyvinulo a cpe se do nic neuvěřitelné možství vychytávek se adidas vydal svou ověřenou cestou, na kterou svádí své příznivce. Bota s kvalitními vlastnostmi, vymyšleným tvarem, technologií a designem vůbec. Byly příjemné na noze, lehké ale pevné, krásně se držely za grip, neklouzaly. Bota nebyla vůbec rozšlapávána a rovnou po nazutí s ní bylo skejtováno. Opotřebovává se celkem rovnoměrně, jak povrch tak podrážka..

No tak ale kurva už!

Nejčastěji pro ně slýchávám označení "homoběžkaři" - takový ty malý děti, který si ve skateparku stoupnou vždycky na to nejblbější místo, protože jim nikdo nevysvětlil, že je hodně blbej nápad stát na transferu a pak už jen lítaj silný slova. Takže o nich říkáme, že jsou to kokoti, věc, kterou dělaj, je totálně trapná atd atd.

No a teď si představte, že tyhle lidi, který se zabývají tím, čemu my nedokážeme přijít na jméno, mají v Praze vlastní halu! Tisíc let na to všichni v nadávaj, že v Praze není v zimě kde skejtovat a koloběžkáři jsou schopný to takhle udělat? Prostě je s náma něco špatně, protože je vidět, že kde je vůle, je i cesta! Neznám sice pozadí okolností, jakýma celá tahle věc vznikla, ale fakt, že vůbec existuje je dostatečně výmluvnej!

Skateři nechápou.....

Takže až mi malej capart v Gizmania hale řekne, že jsem "homoboardař" a ať se mu tam nepletu, srazim paty a půjdu do hajzlu přemejšlet, proč nemaj skateři za tolik let vlastní halu. Ale třeba budou v Gizmania hale Mirkové Dušínové a blahosklonně nám odpustí naše kecy na adresu koloběžkářů a nechají nás zajezdit si...

Víc podrobností o hale zde: http://www.scooting.eu/?cat=11

CZ skate industry for dummies aneb proč českej skate business nefunguje

Nedávno jsem se tu zabýval otázkou, proč v ČR nefunguje sponzoring. Teď bych to rád trošku zobecnil na to proč nám tu tak nějak nefunguje celej ten "byznys" a tentokrát to dofejme nebude tak moc postavený na vodě jako minule.

Problém nefungujícího trhu je dost komplexní a netýká se pouze skateboardingu, ale víceméně celýho maloobchodu a vychází to z několika fenoménů, který liberální ekonomové označujou a blahořečí až do nebe: globalizace, liberalizace mezinárodního obchodu a trhů spolu s jejich cenovou konvergencí. No hodně silnejch slov, jen co je pravda, ale výsledek je takovej, že de facto všichni účastníci trhu brečí nad současnýma podmínkama. Tak je špatně nastavenej systém, nebo v něm subjekty nedokážou fungovat? Tak trošku obojí...

Problém 1: rostoucí konkurence, rostoucí nabídka a klesající cena

Chybí vám na současným trhu něco? Je jasný, že štýlkaři postrádají quickstriky od Nike SB nebo je nebaví čekat pár měsíců, než se sem dostanou novinky z ameriky, ale v zásadě se dá říct, že na tuzemským trhu seženete všechno. Ba že je dokonce přesycenej krámama (jak ve smyslu věcí tak shopů). Situaci, kdy na trhu působí velká skupina subjektů, které nabízejí prakticky totožný produkty se v ekonomii říká monopolistická konkurence, což je stav, který má nejbíž ke konstuktu dokonalé konkurence.

P- cena zboží
Q - množství
S - nabídka
D - poptávka

V reálu to znamená, že rostoucí nabídka ve formě stále nových shopů nebo nabídky značek musí nutně vyústit v posun křivky nabídky. A jelikož se poptávka po zboží prakticky nemění ( nová vlna skaterů v současnosti moc nefrčí) má zvýšení nabídky vliv pouze na pokles rovnovážné ceny jak je vidět na grafu. Takže skateshopy musí zákonitě zlevňovat, aby se uživily.

Problém 2: efekt domina

Takže jsme v situaci, kdy je na trhu hromada zboží a shopy jsou tlačený zlevňovat, což se jim ale samozřejmě nelíbí, protože tím přiházejí o zisk. Kdyby existoval skateshopovej kartel a všechny shopy se domluvily na ceně, kterou by nikdo nesnižoval slevovýma akcema, tak pokud bychom neuvažovali přímej dovoz zboží ze zahraničí zákazníkem, dokázaly by shopy udržet rozumnou cenu a jelikož by zákazníci nemohli nikde zboží sehnat levněji, nakonec by ho nejspíš koupili za neslevněnou cenu. No jenže to je teorie, proti který stojí úvěry, hypotéky a různý další nástrahy podnikatelskýho života, který svou palčivostí způsobí, že dřív nebo později jeden shop udělá slevovou akci, aby co nejdřív získal peníze, což pak způsobí, že obdobně se zachovají i ostatní shopy, aby nepřišly o zisk a zákazníky.

Problém 3: cenový srovnávače

Tohle je noční můra všech kamenných krámů. Dojde frajer/ka , nechá si udělat hodinovou přednášku od prodavače jaký by se pro něj hodilo prkno, co by mu nejvíc vyhovovalo atd atd. Frajer/ka si to vyposlechne, řekne, že si to ještě rozmyslí, doma zadá název produktu, kterej jí/mu prodavač poradil do cenovýho srovnávače a už ví, kde koupí danou věc o 3Kč levněji. Tenhle systém dost připomíná fungování ratingových agentur pro hodnocení kredibility např. jednotlivých států. Jedná se o instituci, která stojí mimo trh, ale tak podstatně ho ovlivňuje, že se vlastně celá nabídka a od ní se odvíjející poptávka vyvíjí podle toho, jak tenhle subjekt funguje a co říká. Musím se smát, když vidím reklamu na zboží a hlášku: "Obchodnící se začali předhánět v cenách, tak přišlo Zboží a přestal v tom být zmatek nebo tak nějak". Je to přeci přesně naopak! Obchodníci se předhánějí v cenách, protože jim to diktuje zboží a heuréka už jen tím, že existujou.

Problém 4: neexistující/neviditelná přidaná hodnota kamenných shopů

Ruku na srdce: proč chodit do kamenných krámů? Prodavač za kasou stejně surfuje na FB takže vás sotva pozdraví, doma máte net takže i cenovej srovnávač....potřebujete ještě další důvod pro to, abyste neměli kamennej krám pouze jako zkušebnu toho, co si pak objednáte na netu? Upřímně řečeno kamenný shopy tak nějak ztrácejí důvod svý existence. Starosti s cenovou politikou je vytěžují a vysávají natolik, že pak nemají čas fungovat jako lokální shopy v Americe (co v Americe, takový fungujou i v Německu!) - podpora lokální scéna, starání se o skatepark, pořádání závodů nebo dokonce charitativních akcí. Prostě kamenným shopům chybí něco, čím by ospravedlnili svojí maloobchodní marži. Když to pak zákazník vidí, nutně si musí říct, že nemá důvod, aby na něm shop vydělával, tak si řekne o slevu...easy.

Každá další fáze ve většině případů představuje 100% předchozí fáze, takže si můžete snadno spočítat jak se věci mají...

To se odvíjí taky od toho, že lidi tak nějak nechápou fungování maloobchodu jako systému marží a asi jim to tak nějak přijde jako zlodějna, když by měli ca. 50% MOC dát prodavači za to, že zboží dal na ramínko a pak jim do tašky. Jenže, když shop nic nevydělá, může těžko něco podporovat, ale když nepodporuje, může těžko prodávat bez slev....slepice a vejce.

Problém 5: zákulisní praktiky

Tohle nebudu nějak zvlášť rozvádět, ale existujou lidi, který berou byznys možná až moc vážně a místo toho, aby si řekli, že je fajn, že týpek z vedlejšího města, začal vyrábět skate hardware, tak místo aby mu pomohli, tak ho cenově zničí. Nebo prostě pouhou řečí většího cashe obejdou českýho distributora a zamávaj korunkama před ksichtem výrobci v USA, kterej na to samozřejmě rád uslyší, takže distribuci získá frajer, kterej má víc cashe bez ohledu na to, jestli se pak o značku stará nebo ne. A každej markeťák vám řekne, že konkurence cenou je cesta do pekel ( zejména proto, že by se pak marketing smrsknul na pouhý cenový akce:)

Problém 6: nefungující značkový push marketing

A jak dneska ten chlív funguje? Někdo to vyrobí. Distributor to nakoupí na sklad a za velkoobchodní cenu to prodá shopu, kterej (když má hoodně velký štěstí) to prodá za doporučenou maloobchodní cenu. To je taková ta klasická víceméně osvědčená retailová mechanika, která ovšem selhává otázce marketingovýho řízení a komunikace. Korporace to často dělají tak, že za nižší marže pro velkoobchod a maloobchod obstarávají komunikaci vlastní značky pro daný trh a zachovají tak konzistenci značky. Ok, tak teď si představte, že by něco takovýho reálně fungovalo: maličkej českej trh, kde např. na Wall Streetu kotovaná korporace, která skoupila Zoo York nakupuje a vytváří reklamu např. pro Board (bez urážky chlapci, jste tu jedinej pořádnej magazín:) a zároveň centrálně řídí českej skate tým. Utopie!!! Takže to funguje tak, že v lepším případě pošlou nějaký point of sale materiály, který se dostanou na shop a tím to končí. Občas ještě distributor, aby splnil udělal úlitbu výrobci, udělá někde banner nebo reklamu a tím to končí tuplem.

Zatím jsme převážně ve fázi a) tak uvidíme, kam se to vyvine....

Takže to je takovej cyklickej problém skate byznysu jak ho vnímám já. Řešení spatřuju v tom, že se buď skateshopy omezí na výdělečný aktivity, nebo budou vznikat shopy spadající přímo pod distributory. Ideální je asi soustředit se na pár značek v portfoliu, který nikdo další nemá, pokud mají potenciál, jinak nebude zbytí než rozprodat zbytky a zavřít krám pod tíhou nesplacenejch složenek

Pro nás zákazníky z toho vyplývá, že když něco kupujeme, neměli bychom sledovat pouze cenovku na štítku, ale celý kontext toho, kde, u koho a co kupujeme, protože způsob, jakým utratíme svoje těžce vydělaný peníze se pak promítne v tom, jak bude vypadat nejen skate byznys, ale skateboarding obecně. De facto to není nákup, ale investice, která se nám může vrátit. Tak to mějte na paměti! Zvoní! Konec přednášky!

Huf Choice weartest

 Doba volá po extrémech. Skejtovej marketing se utrhl ze řetězu a s nálepkou rozmachu vývoje technologií na nás hrne pořád nový vychytávky – tu karbon v deskách, tu nový vložky s technologií z kosmu. Tempo je zběsilý a člověk se musí ptát sám sebe, jestli už náhodou vlastně dávno nedostal to, co vždycky chtěl, jen si pod vlivem reklamy začal myslet, že potřebuje něco novýho, lepšího, víc cool…Huf Choice je bota, která jde proti proudu

Z hlediska tvaru, velikosti a pohodlí boty je třeba říct, že Huf má číslování stejné jako naprostá většina značek na trhu, tudíž můžete bez obav sáhnout po velikosti, na kterou jste zvyklí. Tvarově je bota velice příjemně udělaná i pro širší chodidla. Nejsou tu místa s tunou molitanu, které by zakrývaly špatný střih boty. Všechno je tak akorát a hezky sedí. Menším nedostatkem jsou pak chybějící gumová poutka po stranách jazyka, nebo alespoň tunýlek na provlečení tkaničky, které by dokázaly udržet jazyk v prostředku boty, protože takhle pokud nemáte boty úplně utažené, rád sklouzává na stranu.

Vulkanika na patě není věčná.

Co se týče tlumení a ochrany Choice nabízí slušnou vnitřní vložku, která s přehledem utlumí  střední dopady. Pokud neskáčete víc jak 10 schodů, můžete být úplně v klidu. Tlumící schopnost vložky se s časem nesnižuje, což je taky příjemné. V otázce ochrany do nohy do boku, má bota vyztuženou patu koženým dílem, která ji zpevňuje zvenčí, ale i tak by opora mohla být lepší, protože když si například štelujete nohu na bektel, cítíte pohyb celé paty přes hranu podrážky. Odolnost Huf Choice není žádným překvapením. Na špičce je použitá kvalitní semiš, v cestě gripu nestojí žádný šev, takže ničit není prakticky co. Dokonce i tenké kulaté tkaničky v „outdoor“ stylu jsem neprodřel. Roztrhaný vršek postranního panelu od heelflipů je daný konstrukcí boty, kde vnitřní vystýlka překrývá hranu boty a prakticky ničemu nevadí.

...i zevnitř trošku povoluje, ale pořád funguje.

 Rezervy má pak bota v oblasti konstrukce podrážky. Samotná podrážka a vzorek jsou v pohodě a i po skončení testu mají dostatek vzorku a dobrý grip. Choice trošku doplácí na limity vulkanizované konstrukce – na patě se na konci testu vlivem brzdění lehce uvolnil vulkanizovaný pásek a taky v ohybech na špičce se lehce odchlipuje. To jsou klasické neduhy vulkanizovaných bot a je nutno podotknout, že ani jeden z defektů se neprojevil v takové míře, aby ovlivnil funkčnost boty. Odměnou za to, je vynikající boardfeel, díky kterému máte od první minuty prkno dokonale pod kontrolou.

Celkově je Huf Choice hodně dobře vyvážená bota. Ne snad, že by v něčem zcela výjimečně vynikala, ale na druhou stranu nemá žádný závažnější nedostatek, takže výsledkem je prostě univerzální bota pro prakticky všechny druhy skateboardingu. Do hry vstupuje také vynikající vizuální zpracování boty, z tohohle „shoe polotovaru“ se víc vymáčknout asi nedá. Svojí komplexností je Huf Choice skvěle vypadající teamová bota, která z hlediska funkčnosti rozhodně nezklame.Zkrátka i ta nejobyčejnější věc, pokud je udělaná dobře dokáže hodně příjemně překvapit a boty od Huf footwear jsou přesně tím případem. Pokud si je chcete ozkoušet na vlastní kůži, mrkněte ke klukům od POPNAME , kterým zároveň patří velké díky za věnování páru pro test!

Odolnost 85%

Boardfeel 90%

Zpracování 80%

Dopady 75%

Celkem 82%

Interview: Adam Abada o dokumentu Backstreet Atlas

Čau Adame, jak vzniknul celý ten nýpad na tuhle bláznivou cestu?

Zach bydlel v Bostonu a já v NYC. Ten nápad vzniknul jednou, když se Zach rozčiloval nad tím, kolikrát už musel jet busem, aby si za mnou přijel zaskejtovat a ze srandy nadhodil, že příště pojede na skejtu.

Řekni nám nějaký fakta: Kolik km jste ujeli? Kolik za den? Jak dlouho to trvalo? Kolik padlo piv atd.

Za den jsme ujeli něco mezi 30 až 40 kilometry. Celkem to bylo něco přes 400 km.Většinou jsme skejtovali tak 8-10 hodin děnně. Piva jsem nepočítal, ale i ve videu je  jich bylo hodně a v reálu jich bylo samozřejmě ještě mnohem víc.

Nekoukal jsi do Guinessovky, jestli tahe cesta nebyl světovej rekord?

No hele nekoukal jsem, ale předpokládám, že světovej rekord o dost převyšuje vzdálenost, kterou jsme ujeli my a že to bylo asi o pořádnej kus brutálnějí.

Koukal jsem, že jste to celý odjeli na klasickejch kolech. Kolik sad jste za cestu zničili?

Kámo celý jsme to odjeli na jedinejch kolech! Ty nám dal kámoš James z Laborshopu na Canal street v NYC, jestli budete mít někdy cestu kolem, stavte se u něj!

V titulcích děkujete docela hodně lidem. Vypadá to, že vám pomohlo hodně lidí, ačkoli podle videa si většina z nich myslela, že jste totální šílenci, ne?

Pomohlo nám hrozně moc lidí jak na tripu tak během jeho příprav. Stoprocentně v titulcích nejsou všichni, protože by to pak bylo delší než celej film samotnej.Nemyslím si, že by nás lidi považovali za skutečný blázny, jen to bylo asi první co jim přišlo na jazyk, když jsme jim řekli co děláme a že to myslíme vážně.

Chodili jste skejtovat i po večerech, když jste se ubytovali? Jak dlouho po tom, co jste se vrátili domů jste nebyli skejtovat?

No většinou jsme dojeli na místo, během hoďky se najedli, dali piva a brko a vytuhli jsme. Ale to víš, že když se něco dělo, tak jsme na to našli sílu, jako třeba ta session v rampě v Bridgeportu.Myslím, že jsem šel skejtovat hned druhej den po tom, co jsme se vrátili.

Naučili jste se na cestě skejtovat na switch, abyste ulehčili nohám?

No mě někdo dával tip jak se naučit odrážet, když chceš jezdit na switch, takže jsem byl jakože připravenej. Zach se v tom na cestě docela hodně zlepšil, ale je fakt, že s tou zátěží, kterou jsme měli na sobě jet na switch nebylo moc dobře možný, protože naše těla na to prostě nebyly zvyklý.

Na cestě jste očividně narazili na celou řadu zajímavejch lidí. Máš nějakou story, která třeba nebyla ve videu?

Většinou lidem vyprávíme příběh z La Quinta hotelu v New Haven, kde nám vybouchli všechny kontakty a museli jsme se ubytovat v hotelu. Nechtěli jsme moc utrácet, takže jsme šli po tom nejlevnějším. Zbitý jak psi jsme se vydali dolu k hotelovýmu bazénu a začali se tam bavit se všema, kdo tam byli. Larry - 19 krát odsouzenej trestanec, kterej přijel do města se svým postiženým synem Samem kvůli pohřbu svý sestry. Dál tam byl bezzubej bývalej profi hráč baseballu a ještě veterán z Vietamu. No byla to docela squadra a tím, jak jsme byli hrozně utahaný jsme se hrozně dobře bavili a bylo nám jedno s kým. Škoda jen, že jsem kameru nechal na pokoji. No tak tohle byl osobně takovej největší zážitek se zajímavýma lidma. Přeji jim všem hodně štěstí, ať už jsou kdekoli!

Jakej je to smrad, když celej den skejtuješ v ponožkách obalenejch igelitovým pytlíkem?

Jo tak to nechám na vaší představivosti. Řeknu jen, že já jsem smrděl víc než Zach :)

Měli jste v plánu stát se novodobýma Kerouacama nebo Alvinama Straigtama na skejtech? Jak vás ten výlet změnil?

No, Kerouaca mám sice hodně rád, ale souvislost jeho a našeho příběhu vůbec nevidím. Co se týče Alvina Straighta, tak doufám, že v budoucnu budu mít k někomu takovou vazbu, že bych našel sílu udělat něco podobnýho jako udělal on.

Jaký to bylo, když jste dorazili do NYC? Bylo to spíš oddychnutí, že už to máte za sebou nebo vám to bylo líto, že už je konec?

Do NYC jsme dorazili, aniž by jsme si toho vlastně pořádně všimli.Bylo to smutný ale triumfální. V ten moment jsem se cejtil, že bych dojel až do Miami :) Byli jsme zahlcený dojmama z cesty a i z toho, že jsme řekli, že uděláme něco bláznivýho a těžkýho a dokázali jsme to.

Oba vypadáte jako dospělí chlápci, čím se živíte?

Tak to je docela diskutabilní, ale když myslíš...Zach má bar a já se živím jako filmař na volný noze.

Co je Gnarcotics?

taková blbost, kterou jsem vymyslel už na střední a stala se přezdívkou mých stránek a sociálních platforem. Pravděpodobně díky tomu přijdu o práci :)

No a ta poslední: šli byste do toho znova?

Tak to si kurva piš!

Backstreet Atlas from Adam Abada on Vimeo.

Co se stalo s Adio footwear?

Známe je všichni - boty se znakem Alfa na boku. Jednu dobu byly prostě všude kam se člověk podíval. Ačkoli to nikdy nebyly extra držáky, vždycky to převálcovali designem nebo později cenou. A tam se zřejmě začal lámat chleba. Těžko říct, jestli se Adio pokoušelo o cenovou konkurenci, kterou vám každej markeťák ihned zavrhne jako cestu do pekla, nebo jestli měli špatně koordinovanou cenovou politiku. Zkrátka se najednou nějak stalo, že Adio už nebylo tak cool jako kdysi, všude jich byla hromada a prodávaly se za pár kaček.

Celá tahle stagnace vyústila v to, že Adio rozpustilo celej svůj skate tým, čímž vydalo jasnej signál, že je na tom hodně špatně a korunovalo to tímhle hodně nešťastným rozhodnutím, které v očích veřejnosti znamenalo, že končí se skateboardingem.Adio tak přišlo o svůj hvězdnej tým, který se tehdy skládal z lidí jako Bam, Jeremy Wray, Ed Selego, Kenny Anderson a myslím, že i Tonda Hawků.

Bam a jeho legendární reklama

Tím je značka tak jak jsme ji znali zapomenuta. Podle jejího současného stavu - web dělaný na koleni, žádný team, okopírované či zcela vykradené a ke všemu ještě totálně hloupé modely bot znamenají, že Adio se dostalo do ruky někomu, kdo ve skate businessu moc chodit neumí. Buď je to někdo zcela mimo skateboarding nebo skateři, kteří zatím tak trošku tápou a neví odkud začít. Doufám, že se jedná spíš o druhý případ. Tak jako tak si ale myslím, že Adio má dny své největší slávy sečteny....

Kenny Anderson a jeho legendární part z videa One step beyond

Jeremy Wray v dobách největší slávy

A takhle vypadá Adio dnes....zelenej list jako náplast na nulovou invenci a nápad

Co letos přinese Mikuláš vám?

Tak toliko připomenutí neslavného konce značky, která ještě před několika lety dominovala trhu skate bot. Pokud máte odvahu, můžete se mrknout na aktuální web značky, ale hezkej pohled to není! http://store.adiofootwear.com/