Huf Choice weartest

 Doba volá po extrémech. Skejtovej marketing se utrhl ze řetězu a s nálepkou rozmachu vývoje technologií na nás hrne pořád nový vychytávky – tu karbon v deskách, tu nový vložky s technologií z kosmu. Tempo je zběsilý a člověk se musí ptát sám sebe, jestli už náhodou vlastně dávno nedostal to, co vždycky chtěl, jen si pod vlivem reklamy začal myslet, že potřebuje něco novýho, lepšího, víc cool…Huf Choice je bota, která jde proti proudu

Z hlediska tvaru, velikosti a pohodlí boty je třeba říct, že Huf má číslování stejné jako naprostá většina značek na trhu, tudíž můžete bez obav sáhnout po velikosti, na kterou jste zvyklí. Tvarově je bota velice příjemně udělaná i pro širší chodidla. Nejsou tu místa s tunou molitanu, které by zakrývaly špatný střih boty. Všechno je tak akorát a hezky sedí. Menším nedostatkem jsou pak chybějící gumová poutka po stranách jazyka, nebo alespoň tunýlek na provlečení tkaničky, které by dokázaly udržet jazyk v prostředku boty, protože takhle pokud nemáte boty úplně utažené, rád sklouzává na stranu.

Vulkanika na patě není věčná.

Co se týče tlumení a ochrany Choice nabízí slušnou vnitřní vložku, která s přehledem utlumí  střední dopady. Pokud neskáčete víc jak 10 schodů, můžete být úplně v klidu. Tlumící schopnost vložky se s časem nesnižuje, což je taky příjemné. V otázce ochrany do nohy do boku, má bota vyztuženou patu koženým dílem, která ji zpevňuje zvenčí, ale i tak by opora mohla být lepší, protože když si například štelujete nohu na bektel, cítíte pohyb celé paty přes hranu podrážky. Odolnost Huf Choice není žádným překvapením. Na špičce je použitá kvalitní semiš, v cestě gripu nestojí žádný šev, takže ničit není prakticky co. Dokonce i tenké kulaté tkaničky v „outdoor“ stylu jsem neprodřel. Roztrhaný vršek postranního panelu od heelflipů je daný konstrukcí boty, kde vnitřní vystýlka překrývá hranu boty a prakticky ničemu nevadí.

...i zevnitř trošku povoluje, ale pořád funguje.

 Rezervy má pak bota v oblasti konstrukce podrážky. Samotná podrážka a vzorek jsou v pohodě a i po skončení testu mají dostatek vzorku a dobrý grip. Choice trošku doplácí na limity vulkanizované konstrukce – na patě se na konci testu vlivem brzdění lehce uvolnil vulkanizovaný pásek a taky v ohybech na špičce se lehce odchlipuje. To jsou klasické neduhy vulkanizovaných bot a je nutno podotknout, že ani jeden z defektů se neprojevil v takové míře, aby ovlivnil funkčnost boty. Odměnou za to, je vynikající boardfeel, díky kterému máte od první minuty prkno dokonale pod kontrolou.

Celkově je Huf Choice hodně dobře vyvážená bota. Ne snad, že by v něčem zcela výjimečně vynikala, ale na druhou stranu nemá žádný závažnější nedostatek, takže výsledkem je prostě univerzální bota pro prakticky všechny druhy skateboardingu. Do hry vstupuje také vynikající vizuální zpracování boty, z tohohle „shoe polotovaru“ se víc vymáčknout asi nedá. Svojí komplexností je Huf Choice skvěle vypadající teamová bota, která z hlediska funkčnosti rozhodně nezklame.Zkrátka i ta nejobyčejnější věc, pokud je udělaná dobře dokáže hodně příjemně překvapit a boty od Huf footwear jsou přesně tím případem. Pokud si je chcete ozkoušet na vlastní kůži, mrkněte ke klukům od POPNAME , kterým zároveň patří velké díky za věnování páru pro test!

Odolnost 85%

Boardfeel 90%

Zpracování 80%

Dopady 75%

Celkem 82%

Interview: Adam Abada o dokumentu Backstreet Atlas

Čau Adame, jak vzniknul celý ten nýpad na tuhle bláznivou cestu?

Zach bydlel v Bostonu a já v NYC. Ten nápad vzniknul jednou, když se Zach rozčiloval nad tím, kolikrát už musel jet busem, aby si za mnou přijel zaskejtovat a ze srandy nadhodil, že příště pojede na skejtu.

Řekni nám nějaký fakta: Kolik km jste ujeli? Kolik za den? Jak dlouho to trvalo? Kolik padlo piv atd.

Za den jsme ujeli něco mezi 30 až 40 kilometry. Celkem to bylo něco přes 400 km.Většinou jsme skejtovali tak 8-10 hodin děnně. Piva jsem nepočítal, ale i ve videu je  jich bylo hodně a v reálu jich bylo samozřejmě ještě mnohem víc.

Nekoukal jsi do Guinessovky, jestli tahe cesta nebyl světovej rekord?

No hele nekoukal jsem, ale předpokládám, že světovej rekord o dost převyšuje vzdálenost, kterou jsme ujeli my a že to bylo asi o pořádnej kus brutálnějí.

Koukal jsem, že jste to celý odjeli na klasickejch kolech. Kolik sad jste za cestu zničili?

Kámo celý jsme to odjeli na jedinejch kolech! Ty nám dal kámoš James z Laborshopu na Canal street v NYC, jestli budete mít někdy cestu kolem, stavte se u něj!

V titulcích děkujete docela hodně lidem. Vypadá to, že vám pomohlo hodně lidí, ačkoli podle videa si většina z nich myslela, že jste totální šílenci, ne?

Pomohlo nám hrozně moc lidí jak na tripu tak během jeho příprav. Stoprocentně v titulcích nejsou všichni, protože by to pak bylo delší než celej film samotnej.Nemyslím si, že by nás lidi považovali za skutečný blázny, jen to bylo asi první co jim přišlo na jazyk, když jsme jim řekli co děláme a že to myslíme vážně.

Chodili jste skejtovat i po večerech, když jste se ubytovali? Jak dlouho po tom, co jste se vrátili domů jste nebyli skejtovat?

No většinou jsme dojeli na místo, během hoďky se najedli, dali piva a brko a vytuhli jsme. Ale to víš, že když se něco dělo, tak jsme na to našli sílu, jako třeba ta session v rampě v Bridgeportu.Myslím, že jsem šel skejtovat hned druhej den po tom, co jsme se vrátili.

Naučili jste se na cestě skejtovat na switch, abyste ulehčili nohám?

No mě někdo dával tip jak se naučit odrážet, když chceš jezdit na switch, takže jsem byl jakože připravenej. Zach se v tom na cestě docela hodně zlepšil, ale je fakt, že s tou zátěží, kterou jsme měli na sobě jet na switch nebylo moc dobře možný, protože naše těla na to prostě nebyly zvyklý.

Na cestě jste očividně narazili na celou řadu zajímavejch lidí. Máš nějakou story, která třeba nebyla ve videu?

Většinou lidem vyprávíme příběh z La Quinta hotelu v New Haven, kde nám vybouchli všechny kontakty a museli jsme se ubytovat v hotelu. Nechtěli jsme moc utrácet, takže jsme šli po tom nejlevnějším. Zbitý jak psi jsme se vydali dolu k hotelovýmu bazénu a začali se tam bavit se všema, kdo tam byli. Larry - 19 krát odsouzenej trestanec, kterej přijel do města se svým postiženým synem Samem kvůli pohřbu svý sestry. Dál tam byl bezzubej bývalej profi hráč baseballu a ještě veterán z Vietamu. No byla to docela squadra a tím, jak jsme byli hrozně utahaný jsme se hrozně dobře bavili a bylo nám jedno s kým. Škoda jen, že jsem kameru nechal na pokoji. No tak tohle byl osobně takovej největší zážitek se zajímavýma lidma. Přeji jim všem hodně štěstí, ať už jsou kdekoli!

Jakej je to smrad, když celej den skejtuješ v ponožkách obalenejch igelitovým pytlíkem?

Jo tak to nechám na vaší představivosti. Řeknu jen, že já jsem smrděl víc než Zach :)

Měli jste v plánu stát se novodobýma Kerouacama nebo Alvinama Straigtama na skejtech? Jak vás ten výlet změnil?

No, Kerouaca mám sice hodně rád, ale souvislost jeho a našeho příběhu vůbec nevidím. Co se týče Alvina Straighta, tak doufám, že v budoucnu budu mít k někomu takovou vazbu, že bych našel sílu udělat něco podobnýho jako udělal on.

Jaký to bylo, když jste dorazili do NYC? Bylo to spíš oddychnutí, že už to máte za sebou nebo vám to bylo líto, že už je konec?

Do NYC jsme dorazili, aniž by jsme si toho vlastně pořádně všimli.Bylo to smutný ale triumfální. V ten moment jsem se cejtil, že bych dojel až do Miami :) Byli jsme zahlcený dojmama z cesty a i z toho, že jsme řekli, že uděláme něco bláznivýho a těžkýho a dokázali jsme to.

Oba vypadáte jako dospělí chlápci, čím se živíte?

Tak to je docela diskutabilní, ale když myslíš...Zach má bar a já se živím jako filmař na volný noze.

Co je Gnarcotics?

taková blbost, kterou jsem vymyslel už na střední a stala se přezdívkou mých stránek a sociálních platforem. Pravděpodobně díky tomu přijdu o práci :)

No a ta poslední: šli byste do toho znova?

Tak to si kurva piš!

Backstreet Atlas from Adam Abada on Vimeo.

Co se stalo s Adio footwear?

Známe je všichni - boty se znakem Alfa na boku. Jednu dobu byly prostě všude kam se člověk podíval. Ačkoli to nikdy nebyly extra držáky, vždycky to převálcovali designem nebo později cenou. A tam se zřejmě začal lámat chleba. Těžko říct, jestli se Adio pokoušelo o cenovou konkurenci, kterou vám každej markeťák ihned zavrhne jako cestu do pekla, nebo jestli měli špatně koordinovanou cenovou politiku. Zkrátka se najednou nějak stalo, že Adio už nebylo tak cool jako kdysi, všude jich byla hromada a prodávaly se za pár kaček.

Celá tahle stagnace vyústila v to, že Adio rozpustilo celej svůj skate tým, čímž vydalo jasnej signál, že je na tom hodně špatně a korunovalo to tímhle hodně nešťastným rozhodnutím, které v očích veřejnosti znamenalo, že končí se skateboardingem.Adio tak přišlo o svůj hvězdnej tým, který se tehdy skládal z lidí jako Bam, Jeremy Wray, Ed Selego, Kenny Anderson a myslím, že i Tonda Hawků.

Bam a jeho legendární reklama

Tím je značka tak jak jsme ji znali zapomenuta. Podle jejího současného stavu - web dělaný na koleni, žádný team, okopírované či zcela vykradené a ke všemu ještě totálně hloupé modely bot znamenají, že Adio se dostalo do ruky někomu, kdo ve skate businessu moc chodit neumí. Buď je to někdo zcela mimo skateboarding nebo skateři, kteří zatím tak trošku tápou a neví odkud začít. Doufám, že se jedná spíš o druhý případ. Tak jako tak si ale myslím, že Adio má dny své největší slávy sečteny....

Kenny Anderson a jeho legendární part z videa One step beyond

Jeremy Wray v dobách největší slávy

A takhle vypadá Adio dnes....zelenej list jako náplast na nulovou invenci a nápad

Co letos přinese Mikuláš vám?

Tak toliko připomenutí neslavného konce značky, která ještě před několika lety dominovala trhu skate bot. Pokud máte odvahu, můžete se mrknout na aktuální web značky, ale hezkej pohled to není! http://store.adiofootwear.com/

FYI

Kdo hledáte rozvrh otevírací doby pro modřanský klub Garáž na letošní zimu, počkejte na příští týden. Aktuálně to dáváme dohromady! ;)

Skateboarding a WU-Tang

Rza vysvětlí jak vzniknul název WU-tang, Kalis proč byli WU pro skatery v devadesátkách tak důležitý, Gino mluví o svým přelomovým partu, kde mu WU hráli, něco plácá i Dyrdek, ale to je vlastně jedno. Zajímavý!

Margecany: klobouk dolů!

Slyšeli jste někdy o slovenské obci Margecany? Jestli ne, tak je to v pohodě, protože já taky ne. Mrkněte na to, co tam lokálové vytvořili a jméno týhle obcičky na Slovensku se Vám určitě hodně vreje do paměti!

Herzliche Grüßen aus Hamburg

Tak jsme zas jednou lehce obměnili složení káry a vydali se na další štaci. Tou byl tentokrát Hamburk. Upřímně řečeno 7 hodin , přes 600 km, štau a 5 lidí v oktávce zachránilo jen to, že jsme krátili čas pivkama. V Hamburku nás přivítal kámoš Richie , zakladatel firmy Trap skateboards. Poskytl nám ubytko v jejich týmovým "studiu" - kancly a menší ubytovnička v centru města, kde Trap působí. Během následujících dvou dní nás protáhl naskrz Hamburkem a ukázal nám proč tam nejsou skoro žádné skateparky ani DIY - celé město je jeden velký spot a díky placce, na které se nachází, jich hromadu objedete v jednom zátahu...všechny rozhodně ne, protože to se za dva dny prostě nedá! Mrkejte na něco ve stylu fotoreportu! Tentokrát to byl spíš lajfstajl a kamarádšafty než pořádnej skateboarding.

Němci maj větrníky hodně rádi

Menší sklad třísek....

Zweimal Richie

Pár koleček...

Exkluzivní spot a squat v jednom - Flora bowl. Nepochopíš!

Pluhy v kudle na Floře

Kromě světla z blesku byla dost tma, což vyřešila čelovka!

Strašlivý peklo - Flora DIY Bowl

Dokonce padaly i triky! :)

V době naší návštěvy byla zrovna v GB vichřice, takže skejtovat pod stromama nebylo asi nejmoudřejší

Pluhy v magorským bonelessu na vstupu do Flory

Kdy jindy dostanete jídlo za lidovku od Michellinskýho kuchaře, kterej má vedle mušlí popelnice? Lokálové prostě vědí!

Jeden z mnoha - na wallie, grind, manuál....5 pokusů a jedem na další spot!

Night session na streetu

Killa Bee Dave v pózičce!

Richieho FS rokec na šíleně hrubým spotu

Tenhle most s nadzemkou vypadal jak z NYC

Richie ve výzvě

Nejhustší týpek - sekuriťák ex-skater nás bohužel musel vyhodit (přeci jen byla skoro půlnoc). Ale trošku nás i hecnul a dal nám pět!

Pijeme Richieho zelený drinky ze slivovice a mrkvový natě. Výrazy mluví za vše!

Gangstas vom Hansestadt Hamburg! VIP párty ve skateshopu je hodně cool věc!

"Tímhle prknem si rozhodně nic nekompenzuju!"

Ideální cruiser do města. Pohotovostní hmotnost cca 30kg.

Hafen City - moc hezký a fotogenický!

Jedna obligátní z přístavu

Symbolickej déšť jako rozlučka s tímhle super místem

HUF Footwear: útulek pro real skatery

Ve skate businessu jsou firmy, který existujou proto, aby plnili to, co má správná firma dělat: generovat profit, aby byli stakeholdeři spokojený. Týhle pragmatický racionalitě nelze asi nic moc vyčítat, koneckonců ráno v pekárně asi taky na prodavačku neřvete, že vás rohlíkama za 2 koruny vysává a ničí celou pekařskou scénu (teda alespoň většina z nás to asi nedělá), prostě se snaží přežít a něco vydělat. Existujou ale firmy, který mají přístup, který korporáti uzavírají pouze do škatulky CSR (Consumer social responsibility) jako další marketingovej nástroj, jako svojí filozofii. Prostě to, co amíci označujou jako "helping out the community" je pro ně stejně důležitý nebo možná i malinko míň, než být neustále v černých číslech.

Momentka z Huf katalogu ve fullpipu

Když už se rozhodnete zaujmout společensky zodpovědnej přístup a svoje nákupy skate vybavení realizujete takovým způsobem, abyste podporovali core skate firmy, narazíte pravděpodobně na to, že malá srdcařská firmička nedokáže vyrábět v takový kvalitě jako nadnárodní gigant. Říkáte si : "Jasně New Balance skate boty jsou zlo, ale co naplat, když vydrží jednou tolik co boty od srdcařů a stojí jen o pár korun víc." Namíchat ideální poměr srdíčko-kvalita-cena je hodně těžký a jeho neodhadnutí stojí za zánikem 95% skate firem.

Sám pan majitel - Huf 

Světlou výjimkou z téhle pasti se zdá být sanfranciská značka Huf footwear. Ta vznikla jako aktivita bývalého pro-ridera za DVS Keitha Hufnagela. Ten si původně založil shop, kde prodával pečlivě vybraný značky. Jeho specifický styl v oblékání a botách pak vykrystalizoval v založení vlastní značky pod zkratkou vlastního jména - HUF. Keith do toho nešel hned po hlavě a začal od malých věcí, kterýma se ale proslavil po celém světě. Právě jemu vděčíme za velký návrat pětipanelových kšiltovek a Huf ponožky s obrázkama listů trávy jsou už tak legendární, že sem ně ně dokonce už viděl i MEME. Postupem času se Huf propracoval až do fáze, kdy začal vyrábět i kompletní řadu oblečení a hlavně bot.

Důvod proč jsou Plantlife ponožky tak populární....

Newyorská klasika - HUF a NYPD

Ojedinělý je pak Huf ve svém přístupu ke skate businessu. Zatímco na jedné straně se do skateboardingu cpou nadnárodní korporace s obřími rozpočty s cílem ukrást si pro sebe trošku toho "cool" pozlátka, zvednout si tržby a rozšířit segment, Huf stojí na druhé straně barikády a vytváří právě tu auru, kterou chtějí "non-core" firmy získat. Je totiž jednou z mála značek, kde funguje klasický model propagace značky přes ridery. Pro ty navíc Huf představuje něco jako útulek před milionovýma kontraktama korporací, billboardama a reklamou na energydrink v TV, protože ne každej o tenhle sellout stojí.

Keith Hufnagel sice bydlí ve Friscu, ale jeho New Yorskej styl mu nikdo neodpáře. Podívejte se na video z jeho rodnýho města a pochopíte, o čem je HUF footwear.

Pokud odhlídneme od dvou nejvíc mediálně propíraných hvězd - Austyna Gilleta a Dylana Riedera, pak najdeme v Huf teamu lidi, který jsou nejen výborní skateři, ale většinou si prošili určitým zklamáním ze skate businessu. Huf tak například sdružuje zbytky éS footwear teamu (Bobby Worrest, Kevin Terpening, Josh Matthews) nebo jsou to takové ty hvězdy, které prostě nikdo jiný nezvedl ze země (Peter Ramondetta, Brad Comer). Narozdíl od většiny firem Huf nemá tým jako slepenec vzájemně nesourodých individualit, ale jeho team je prostě tým. Kolaboarce s ostatníma core skate značkama (Krooked, Diamond etc.) zase dokazuje, že Huf má ve skate světě svoje pevný místo. Zkrátka téhle firmě se nějak zázračně povedlo zkombinovat všechny aspekty toho, jak by měla srdcařská skate firmy fungovat, protože o tom má zřejmě Keith Hufnagel naprosto jasnou představu.

Huf a jeho kolaborace s umělcem Haroshim. Krásná práce se skejtovou překližkou + párty s neskutečným ollie kontestem přes vyrobenej hydrant.

Tohle pro mě mluví za všechno: dám krk za to, že v marketingovým rozpočtu např. Red-Bullu, Monsteru atp. je tolik peněz, že kdyby přišli do Londýna a řekli - "my si Southbank koupíme a postavíme tam vlastní brandovej park", věci by se daly  rychle do pohybu. Stalo se něco takovýho? Pokud vím tak ne. Huf to sice asi z vlastní kapsy nezafinancuje, ale má koule na to udělat něco, co podpoří to, aby se Southbank zachoval. A dneska už víme, že se to zřejmě povede. A za to mu patří zaslouženej respekt!

Od jiných core skate projektů HUF odlišuje ještě jedna podstatná věc: funguje! A zdá se, že opravdu dobře, protože nově teď kluci mají doménu www.hufworldwide.com . V ČR má produkty značky HUF v nabídce zatím jenom skateshop POPNAME.CZ. Ty poskytli jeden pár Huf bot pro weartest, takže už brzo očekávejte bližší info včetně fotek!

O významu a popularitě HUF vypovídá její umístění v žebříčku top 25 současných skate značek.